Dneškem začíná zbytek tvého života.Tak ho nepromrhej zbůhdarma.




Jak jsem se dostal k agapornisům ...

17. prosince 2008 v 17:31 | niklik zase sem si neco pujcil nono
ARA

Jak jsem se dostal k papouškům? To je příběh, který se zde pokusím stručně popsat. Zvířat máme dost, ale já jsem chtěl ještě nějaké. Chodil jsem několik let do naší knihovny a půjčoval jsem si různé všeobecné encyklopedie o domácích zvířatech. Byly časy,
kdy jsem chtěl chovat rybičky, křečky, suchozemský želvy, papoušky,.... Vždy se to u mě pravidelně střídalo. Každý rok jsem chtěl chovat 2 měsíce např. rybičky, další 2 měsíce třeba želvy. U ničeho to nevydrželo déle. Nikdy jsem si taky nic nepořizoval, protože jsem měl strach, že mě to stejně přestane za chvíli bavit. Jen u papoušků se interval každý rok prodlužoval. Nejdříve na 3 měsíce, další rok přes celé léto a ten další rok mě zájem už neopouštěl.

V tu dobu jsem již pravidelně odebíral časopis o papoušcích a sháněl všelijaké materiály-od knihovny, přes internet po knihkupectví. Ale vše bylo jen ve všeobecné rovině. Vždy jsem chtěl mít voliéru plnou různých druhů papoušků a proto jsem se začal víc zajímat o Austrálii. Agapornisové se mi líbili vždy, ale nechtěl jsem je, protože všude psali, že jsou dost agresivní a měli by se chovat pouze po párech. Vše se ve mně zlomilo v okamžiku, kdy jsem napsal jednomu chovateli, a ten mi ochotně poradil. To byl takový počáteční impuls pro chov agapornisů. Když jsem ho ještě s kamarádem navštívil, tak mě provedl svým chovem. A já viděl agapornise růžohrdlé a škraboškové pohromadě ve voliéře. Přijel jsem domů a do měsíce jsme začali stavět voliéru. Dělali jsme ji celé léto, protože nezbýval čas.

Voliéra ještě nebyla hotova a už to bylo tady. Zazvonil mi mobil, a já si jel pro svůj první pár agapornisů škraboškových. Když jsem přijel, tak jsem ho prozatím umístil do provizorní klece. Byl začátek září, a já jsem si jel pro další papoušíky. Tentokrát to bylo k chovateli, u kterého jsem poznal společný chov agapornisů. Přivezl jsem další dva páry, tentokráte agapornisů růžohrdlých. V říjnu mi drahou přišel ještě jeden pár (agapornisů škraboškových) jiných mutačních barev. To už byla dávno hotova voliéra, ale teploty klesly, a tak jsem všechny 4 páry umístil do velké klece. Teď je zimní čas, a všechny agapornise mám "zazimované" v nepoužívané vytápěné koupelně. Teprve začínám s chovem, tak jsem zvědavý, jak dopadne moje první chovná sezona v roce 2005. Myslím si, že agapornisové nejsou nároční, jen jim musíme vytvořit odpovídající podmínky. O mých případných radostech i problémech v chovu budu na těchto stránkách průběžně informovat. Všem přeji hodně štěstí jak v současných, tak i v budoucích chovech.


NAVRCHOLU.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama